Evropský parlament tlačí na úplný zákaz dovozu ruské oceli
koláž Hrot24 / Shutterstock.com
Těžká výroba
Brusel zvažuje úplný zákaz ruské oceli. Česko varuje před dopady na průmysl
Evropský parlament se snaží prosadit úplný zákaz dovozu ruské oceli do EU, a to včetně polotovarů, které dosud zůstávají mimo sankce. Návrh otevírá ostrý spor s částí členských států, mezi nimi i Českou republikou, jež upozorňují na závislost průmyslu a infrastruktury na těchto dodávkách. Debata se symbolicky odehrává v době, kdy se Evropa blíží ke čtvrtému výročí ruského vpádu na Ukrajinu.
Redaktor
Evropská unie (EU) se znovu dostává do vnitřního střetu kvůli hospodářským vazbám na Rusko. Tentokrát v centru pozornosti stojí ocel.
Skupina europoslanců prosazuje, aby byl zakázán nejen dovoz hotových ruských ocelových výrobků, který je sankcionován už od roku 2022, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, ale také polotovarů určených k dalšímu zpracování v evropských hutích. Informoval o tom server Politico.
Hlavní tváří tohoto tlaku je švédská europoslankyně Karin Karlsbrová, která argumentuje, že dosavadní výjimky podkopávají smysl sankční politiky vůči Moskvě. „Je to příležitost zabít dvě mouchy jednou ranou,“ řekla zmíněnému webu. „Musíme osekat Putinův válečný rozpočet tou nejjednodušší cestou,“ dodala politička.
Dosavadní pokusy o zákaz ruských ocelářských polotovarů narážely na základní problém unijní sankční politiky: nutnost jednomyslného souhlasu všech členských států.
Několik zemí si proto v minulosti vyjednalo výjimku, která jim umožňuje dovoz těchto produktů až do roku 2028, s odůvodněním, že jejich průmysl nemá v krátkém horizontu alternativu. Jde o Českou republiku, Itálii a Belgii, popisuje Politico.
Evropský parlament se nyní snaží tento blok obejít procedurálně. Zákaz ruské oceli europoslanci připojili k návrhu legislativy, jejímž původním cílem je ochrana evropského trhu před globálním nadbytkem v ocelářství, zejména v důsledku levné produkce z Asie a amerických cel.
Zatímco sankce vyžadují jednomyslnost, obchodní opatření se schvalují kvalifikovanou většinou, což zásadně mění rovnováhu sil.
Jenže oponenti upozorňují, že polotovary jsou nezbytné pro provoz hutí i velké infrastrukturní projekty. Evropský trh je podle nich zatím nedokáže plně nahradit.
„Nástroje, které máme k dispozici, by se neměly míchat,“ řekl webu Politico nejmenovaný český diplomat. „Na jedné straně máme sankční opatření, která byla přijata a platí, na druhé straně se bavíme o nové sadě opatření zaměřených na ochranu trhu. Tyto politiky mají odlišný účel a neměly by se překrývat.“
Tvrdá data ukazují, proč je debata pro tyto země citlivá. Podle údajů, z nichž vycházejí unijní analytici, dovezla EU mezi lednem a říjnem loňského roku ruské ocelové výrobky v hodnotě 1,72 miliardy eur (zhruba 42 miliard korun).
Zatímco většina kategorií klesala, dovoz ocelových polotovarů vzrostl o 8,4 procenta. Právě tyto produkty využívají hutě v několika členských státech jako vstup pro další zpracování.
Komentář hlavního ekonoma Trinity Bank a člena Národní ekonomické rady vlády ČR Lukáše Kovandy potvrzuje, že dovoz ruské oceli není primárně otázkou geopolitických sympatií, ale konkurenceschopnosti průmyslu.
Česko se podle něj potýká s vysokými cenami energií a relativně slabší státní podporou, zatímco jiné země, zejména Německo, masivně dotují elektřinu pro průmysl.
Výsledkem je tlak na výrobní náklady, který nutí firmy hledat levnější vstupy. Kovanda varuje, že pokud by se tyto rozdíly v podpoře průmyslu dále prohlubovaly, mohlo by to vést k dalšímu útlumu domácí výroby a k ještě větší závislosti na dovozu oceli ze zahraničí, včetně Ruska.
Z jeho pohledu tak debatu o zákazu ruské oceli nelze oddělit od širší otázky energetické politiky a vnitroevropské konkurence.
Mezitím na druhé straně
Zatímco v Bruselu se vede spor o zákazu dovozu, ruský ocelářský sektor řeší vlastní problémy. Podle informací z jednání zástupců hutí s vicepremiérem Alexandrem Novakem čelí odvětví poklesu výroby, šestnáctiprocentnímu propadu tržeb a průměrnému snížení EBITDA (zisků před úroky, daněmi, odpisy a amortizací - pozn. redakce) o zhruba 50 procent.
Firmy zkracují pracovní týdny, propustily přibližně tři tisíce zaměstnanců, část vysokých pecí převedly do režimu tzv. horké konzervace a investiční programy omezily asi o 30 procent. Informoval o tom Forbes Russia.
Prezident ruské ocelářské asociace Alexej Sentjurin proto žádal vládu o rozsáhlé úlevy, včetně odkladu plateb daně z těžby nerostů a spotřební daně z oceli. Další návrhy zahrnovaly tříleté osvobození nových projektů od spotřební daně, podporu elektrických oceláren či zavedení daně na dovoz oceli.
Ministerstvo financí však většinu těchto návrhů odmítlo s tím, že situace sektoru se prý nezhoršila natolik, aby ospravedlnila výpadek rozpočtových příjmů.
Napětí potvrzuje i vedení největších producentů. Šéf společnosti Severstal Alexandr Ševeljov uvedl, že domácí spotřeba oceli v roce 2025 klesla téměř o 14 procent, a to po čtyřprocentním poklesu v roce 2024.
Kombinace vysokých úrokových sazeb, silného rublu a rostoucího dovozu kovových výrobků z Číny a Kazachstánu tlačí ceny dolů a omezuje export.
„Vidíme, že bez výjimky všechny společnosti v ruském metalurgickém komplexu vykážou na konci roku 2025 velmi výrazný pokles finančních výsledků,“ uvedl Ševeljov. Severstalu loni klesla EBITDA o 42 procent a tržby o 14 procent.
