Starší muž pracuje na stavbě domu (ilustrační foto)
Shutterstock.com
Proč sedět doma?
Bytová krize po americku. Parta důchodců staví domy pro rodiny v nouzi, platí se potem i znalostmi
Projekt Third Act sdružuje bývalé manažery a odborníky, kteří po odchodu do důchodu hledali nový smysl života. Nyní pomáhají řešit nedostatek dostupného bydlení ve Spojených státech – prací i vlastními penězi.
editor
Americká generace baby boomers se v posledních letech stala terčem kritiky. Často je obviňována z toho, že drží většinu majetku, podílela se na růstu cen bydlení a zanechala mladším generacím vysoké dluhy i nedostupné domy. Na předměstí amerického dvojměstí Minneapolis–St. Paul však skupina penzistů ukazuje jiný příběh.
Každý čtvrtek se na stavbách organizace Twin Cities Habitat for Humanity schází parta mužů, kteří si říkají Third Act – Třetí dějství. Jsou to bývalí manažeři, inženýři či obchodní ředitelé, kteří vyměnili zasedací místnosti za kladiva a montérky.
Skupinu založil v roce 2019 Barry Mason (podobnost jména s legendárním právníkem je čistě náhodná) po téměř čtyřicetileté kariéře v marketingu a prodeji technologií.
„Po desetiletích, kdy měl váš život jasnou strukturu a vy jste měli přesně danou odpovědnost za určité věci, najednou nemáte nic. Samotný odpočinek na penzi nestačí,“ vysvětluje Mason svou motivaci pro zpravodajský web Newsweek.
Název jejich skupiny Third Act odkazuje na tři fáze lidského života: vzdělávání od nejútlejšího věku, kariéru v produktivních letech a etapu odpočinku následující po skončení profesní dráhy.
Z původní desítky mužů se postupně stala stabilní skupina, která dnes odpracuje zhruba 3 120 dobrovolnických hodin ročně. Při průměrné sazbě stavební práce kolem 30 dolarů (přes 600 korun) za hodinu to představuje téměř 95 tisíc dolarů (skoro dva miliony korun) ročně ve formě darované kvalifikované práce.
Dobrovolníci pomáhají stavět stěny, instalují dveře nebo dokončují interiéry. Vedle hmatatelného výsledku – domu, do něhož se nastěhuje konkrétní rodina – oceňují i týmovou spolupráci. „Když odejdete do důchodu, opustíte svůj tým. Tohle vám dá nový,“ říká pro Newsweek jeden z členů, Mike Koepke.
Projekt však není jen o práci. Boomeři podle dat americké centrální banky drží zhruba 78 bilionů dolarů (v originálním textu je skutečně uvedeno trillion, v přepočtukolem 1,6 kvadrilionu korun), tedy asi polovinu majetku domácností v USA. Mason proto otevřel i otázku finanční odpovědnosti. „Proč čekat s využitím majetku až na dědictví?“ ptá se.
Práce, pot a komunita
V regionu stojí sponzoring jednoho domu z projektu Habitat přibližně 200 tisíc dolarů (přes čtyři miliony korun). Skupina Third Act za poslední čtyři roky finančně podpořila výstavbu dvou domů, kromě toho pravidelně pracuje na stavbách.
Její iniciativa přichází v době, kdy Spojeným státům podle odhadů chybí čtyři až sedm milionů bytových jednotek – deficit, který se táhne od finanční krize v roce 2008, připomíná Newsweek.
V oblasti Minneapolis–St. Paul se mediánová cena domu blíží 370 tisícům dolarů (7,6 milionu korun), zatímco rodiny s polovičním mediánovým příjmem dosáhnou jen na hypotéku kolem160 tisíc dolarů (zhruba 3,3 milionu korun).
Model Habitat kombinuje dary, dobrovolnickou práci, soukromé financování i veřejnou podporu. Budoucí majitelé absolvují finanční vzdělávání a odpracují vlastní „sweat equity“ hodiny. Pojmem „sweat equity“ se rozumí vklad formou odvedené práce, času, znalostí nebo nápadů namísto finančních prostředků.
Práce skupiny Third Act nezmění územní plánování ani celkovou nabídku bydlení v regionu. Přispívá však k financování konkrétních domů a stabilitě konkrétních rodin. „Rozsah problému s bydlením je v USA takový, že se musí zapojit všichni,“ říká Mason. „Vláda, soukromý sektor i dobrovolníci.“
Pro skupinu penzistů tak třetí dějství života znamená víc než odpočinek. Je to pokus proměnit zkušenosti i majetek ve viditelný a trvalý přínos pro jejich komunitu.
