Bára Stárek

Bára Stárek

Tomáš Novák, magazín Hrot

Bára Stárek. Díky, že můžem. Ale musíme dávat i něco zpět

České školství obvykle ve výuce příliš nepřeje studentským debatám. Když tak Barbora Stárek odjela studovat do nizozemského Maastrichtu, musela si zvykat v první řadě na to, že se něco takového vyžaduje.

Iva Brejlová

Galerie (2)

Přivykla tak, až se ocitla v situaci, kdy se na hodině ekonomiky skoro „do krve“ hádala se spolužákem o výhodách komunismu a kapitalismu. Alvaro byl z chudinské madridské čtvrti, kde vyrůstal v násilí a chudobě a odkud si odvezl řadu nepříjemných zážitků – a byl přesvědčený marxista. Bára coby Češka přišla ze země, kde její dědeček seděl ve vězení a táta se musel vrátit z ciziny, kde chtěl začít studovat. Ze země, odkud celá rodina nemohla vycestovat a – jako mnohé další – přišla o majetek. Profesorovi se ostrá debata velmi líbila a spolužáci poslouchali. A Alvaro s Bárou šli po hodině na kafe a stali se dobrými přáteli. „On zůstal zarytým komunistou, to se musí nechat. A já zarytým demokratem,“ směje se Stárek. „Ale oba jsme si uvědomili, kde jsou hranice a problémy obou systémů,“ říká.