Obvykle to moc neklaplo a dobré nápady skončily v zapomnění. Občas se něco povedlo, ale na takové Polsko, jak dohání a předhání Českou republiku, nyní koukáme se závistí. Bude to s aktuální hospodářskou strategií představenou v minulých dnech vládou konečně jednou jinak?

Zdá se zjevné, že Karel Havlíček na strategii zapracoval a naslouchal přitom lidem z byznysu. Spoustu opatření je nejen užitečných, ale i nezbytných. Například nový stavební zákon.

To, co se tady děje v posledním desetiletí ve stavebnictví, je zásadní problém nejen pro zájemce o bydlení, ale i pro výstavbu infrastruktury či firemní investice. Zpackaná digitalizace je pak jen vrcholkem celého dortu.

Rok 2025 byl bezkonkurenčně nejhorší za celou dobu existence statistik. Za celý loňský rok bylo vydáno v souhrnu 61,6 tisíce stavebních povolení, což je meziročně o 14,5 procenta méně.

Pomůže zákon?

Důvodem do velké míry pravděpodobně byly právě problémy s digitalizací stavebního řízení. Nejde ovšem pouze o jednorázový výkyv, nýbrž celkově o negativní trend. Počet vydaných stavebních povolení se totiž setrvale snižuje již poslední čtyři roky, a to tempem v rozsahu pět až deset procent ročně.

Teď jde jen o to, zda ten stavební zákon, který nová vládní koalice už protáhla ve Sněmovně prvním čtením, stavební řízení skutečně zjednoduší a zrychlí. Mění totiž dalších více než čtyřicet zákonů a podzákonných norem a zároveň mění postavení a strukturu stavebních úřadů.

Zavedení nových pravidel bude běh na dlouhou trať, v jehož průběhu bude nutné mnoho věcí měnit. Ale Havlíček už dnes plánuje, že se bude stavět padesát tisíc bytů ročně, což je o dvacet tisíc více než v současnosti. Nejspíše trochu přehnaný optimismus.

Šebestyánův jarmarkŠebestyánův jarmark

Vládní plán na zlevnění jídla není zrovna realistický, ale bude se líbit

Na těch stavbách a v nových fabrikách bude muset někdo dělat. Proto je součástí strategie i zjednodušení dovozu pracovní síly. Jak vysoko kvalifikované, tak středně a méně kvalifikované. To už deklarovalo více vlád, ale nikdy se to nepodařilo prosadit. Jak to půjde této vládě, se necháme překvapit.

Největším problémem nejen české ekonomiky jsou ale ceny energií. Nás bolí ještě více než jinde, kvůli vysokému podílu energeticky náročného průmyslu. Ve vládním programu to plánovala nová vládní koalice řešit přesunem plateb za obnovitelné zdroje ze spotřebitelů na stát a dotacemi na nutné a drahé posilování distribuční a přenosové sítě.

To je ale jen přesun peněz placených na faktuře za energii do daňových výnosů. Je to drahé a efekt není závratný. I když nyní Karel Havlíček slibuje zároveň pomoc podnikům s kompenzacemi emisních povolenek, které velké firmy zatím dostávaly zadarmo, ale od letoška už začínají platit tržní cenu. To je asi nezbytné vzhledem k tomu, že se k masivním dotacím uchylují třeba Němci v sousedství.

Havlíček už dnes plánuje, že se bude stavět padesát tisíc bytů ročně, což je o dvacet tisíc více než v současnosti. Nejspíše trochu přehnaný optimismus.

Premiér Babiš se nyní upnul i na změnu pravidel pro emisní povolenky ETS 1, o něž v tomto případě jde. Přitom dosud bojoval jen se zavedením povolenek ETS 2 na vytápění a pohonné hmoty. A považuje to nyní za pilíř strategie.

Je k tomu dobrý okamžik, protože pro změny se vyslovují i představitelé největších ekonomik Unie. A snížení a zastropování cen emisních povolenek skutečně má smysl. Nicméně pravděpodobnost zásadních změn během tohoto volebního období naráží na politickou situaci v Evropské komisi a europarlamentu, takže na naší strategii tolik nezáleží.

Úskalím jinak dobře připraveného dokumentu, který se dotýká jinak třeba i školství, vědy, dobudování dopravní infrastruktury a dalších oblastí, je finanční krytí připravovaných politik. V dokumentu se uvádí, že jejich implementace by odhadem měla stát zhruba tři biliony korun do roku 2030. Což je obrovská částka. To je zhruba třetina ročního HDP Česka.

Kouzlo jménem PPP

To vše samozřejmě nemá pocházet ze státní kasy, ale mají být mobilizovány privátní zdroje s pomocí státních subvencí a půjček. Pomoci třeba zrychlené odpisy, které by podle všeho měly nahradit slibované snížení daní, jako pro stát výhodnější varianta podporující privátní investice v zemi.

Plánují se projekty PPP, nebo masivní posílení Národní rozvojové banky. Privátních peněz je v ekonomice rozhodně dost a pákový efekt, kdy menší státní stimul mobilizuje násobek soukromých zdrojů může fungovat, ale i tak se erár bude muset prohnout.

Stát ho to bude minimálně vyšší stovky miliard korun během příštích pěti až šesti let, které nemá. A součástí hospodářské strategie by mělo být i to, kde je vezme.

KomentářeKomentáře

Osvobození spropitného od daní může při zneužívání připravit státní rozpočet až o 7 miliard korun