Dron Thunder
Anduril
Pilot vyšle vpřed smečku ozbrojených dronů. Anduril sází na autonomní válku u země
Americký Anduril představil autonomní konvertoplán Thunder, který má létat před vrtulníky Apache a dalšími pilotovanými stroji, vyhledávat cíle a nést až deset střel Hellfire. Projekt využívá technologie z elektrických aerotaxi, skutečný prototyp však poprvé vzlétne nejdříve v roce 2027.
msk
Americká zbrojní společnost Anduril a výrobce elektrických letadel Archer Aviation představily autonomní bojový konvertoplán Thunder. Stroj má fungovat jako bezpilotní doprovod útočných a víceúčelových vrtulníků, létat před pilotovanou formací, vyhledávat cíle, ničit protivzdušnou obranu a chránit lidské posádky před drony.
Thunder může podle představ výrobce operovat ve skupinách tří až šesti strojů společně s bitevními vrtulníky AH-64 Apache nebo budoucími americkými konvertoplány MV-75 Cheyenne. Anduril jej popisuje jako autonomní útočný letoun kategorie Group 5, tedy rozměrově a výkonnostně podstatně větší platformu než běžné průzkumné nebo jednosměrné drony. Podrobnosti o projektu jako první zveřejnil server Breaking Defense.
Představený stroj však zatím není létajícím prototypem připraveným k nasazení. Anduril a Archer plánují první let Thunderu na rok 2027. Sériová výroba by mohla začít kolem let 2029 až 2030, pokud platformu objedná americká armáda nebo některý ze spojeneckých států. Firmy zatím provedly letové zkoušky plnorozměrových náhradních letounů, na nichž ověřovaly systémy, které má Thunder později využívat.
Vzlétne jako vrtulník, poletí jako letadlo
Thunder je konvertoplán se dvěma sklopnými rotory. Dokáže tedy vzlétnout a přistát svisle bez ranveje, po přechodu do vodorovného letu ale vztlak přebírá pevné křídlo. Tím má získat vyšší rychlost a delší dolet než klasický vrtulník.
Pohon je sériově hybridní. Spalovací motor vyrábí elektřinu pro elektrické pohonné jednotky, což má spojovat přesné ovládání elektrických rotorů s delším doletem, než jaký nabízejí čistě bateriová letadla. Podle společného oznámení Archeru a Andurilu mohou rotory měnit otáčky podle letového režimu, snižovat spotřebu při cestovním letu a omezovat hluk při letu nízko nad terénem.
Základem projektu jsou zkušenosti Archeru s vývojem elektrického aerotaxi Midnight. Thunder však není pouze vojenskou úpravou existujícího civilního stroje. Firmy uvádějí, že kvůli požadavkům na dolet, nosnost, odolnost a provoz bez letiště navrhly novou platformu, která má později vzniknout také v civilní variantě pro přepravu nákladu a zásobování odlehlých oblastí.
Konstrukci má být možné rozebrat a uložit do standardního čtyřicetistopého kontejneru. Stroj by tak šlo přepravovat po silnici, železnici, lodí nebo nákladním letadlem a sestavit poblíž místa nasazení.
Deset střel Hellfire nebo desítky raket
Anduril zatím nezveřejnil přesnou rychlost, dolet ani maximální nosnost. Tvrdí však, že Thunder má nabídnout rychlost a operační dosah srovnatelný s budoucím konvertoplánem MV-75 Cheyenne a kapacitu výzbroje blížící se vrtulníku Apache.
Podle Shanea Arnotta z Andurilu může hlavní konfigurace nést až deset protitankových střel AGM-114 Hellfire, šestnáct menších prostředků vypouštěných ze vzduchu nebo 76 neřízených raket. V přídi mohou být umístěny systémy určené k ničení nepřátelských dronů a ochraně celé formace.
Jednotlivé stroje by nemusely nést stejnou výzbroj. Jeden Thunder může fungovat jako průzkumník se senzory, další jako nosič raket, třetí jako prostředek elektronického boje a čtvrtý jako obrana proti dronům. Pilotovaný vrtulník by tak doprovázela skupina specializovaných robotických strojů, která rozšíří množství senzorů i zbraní dostupných posádce.
Takzvaný loyal wingman neboli „věrný parťák“ nemá být klasickým dálkově pilotovaným dronem, u něhož jeden operátor neustále ovládá každý pohyb. Posádka nebo pozemní velitel má určit cíl a zadání mise, zatímco jednotlivé stroje samostatně rozdělí úkoly, zvolí trasu a přizpůsobí formaci situaci.
Nejtěžší není letadlo, ale software
Anduril tvrdí, že složitější než samotná konstrukce je naučit několik autonomních strojů bezpečně létat rychle a nízko vedle pilotovaných vrtulníků. Thunder se musí vyhýbat terénu, stromům, vedení, vlastní formaci i náhle se objevujícím hrozbám.
Firma proto využívá zkušenosti ze systémů autonomního řízení automobilů. Palubní počítače mají spojovat data z kamer, radarů a dalších senzorů, vytvářet model okolí a průběžně měnit trasu bez ručního řízení ze země.
Thunder bude využívat softwarovou platformu Lattice for Mission Autonomy, která umožňuje skupinám bezpilotních prostředků spolupracovat pod dohledem jediného operátora. Software rozděluje úkoly mezi stroje, slučuje informace ze senzorů a upravuje plán mise podle vývoje situace.
Anduril vychází také z vývoje proudového bezpilotního letounu YFQ-44A Fury pro program amerického letectva Collaborative Combat Aircraft. Fury má doprovázet pilotované stíhačky a v červenci poprvé při zkoušce odpálil střelu AIM-120 na digitální cíl. Test potvrdilo americké letectvo. Thunder má podobnou logiku přenést z vysokorychlostního vzdušného boje blíž k zemi a k armádním vrtulníkům.
Autonomní let neznamená autonomní válku
Označení „plně autonomní“ může vyvolávat dojem, že si letoun sám vybere člověka nebo objekt, který napadne. Ve vojenském použití ale autonomie zahrnuje několik různých vrstev: automatické řízení, plánování trasy, rozpoznávání objektů, koordinaci skupiny i správu senzorů a výzbroje.
V britském programu NYX mají například drony fungovat autonomně, piloti Apachů však nemají každý stroj ručně ovládat. Podle britského ministerstva obrany budou všechny kroky vedoucí k použití zbraně nadále podléhat rozhodnutí člověka.
To nevylučuje, že software automaticky rozpozná potenciální cíl, doporučí zbraň a připraví útok. Konečné povolení ke střelbě by ale měl vydat člověk. Přesné rozdělení odpovědnosti bude záviset na zákazníkovi, národních pravidlech a konkrétní bojové misi.
Británie hledá až 24 doprovodných dronů
Thunder se objevuje v době, kdy podobný systém hledají americká i britská armáda. Britské ministerstvo obrany v programu NYX vybralo do soutěže společnosti Anduril UK, BAE Systems, Tekever a Thales UK.
Program požaduje autonomní stroje schopné doprovázet vrtulníky Apache při průzkumu, vyhledávání cílů, elektronickém boji a přesných úderech. Na podzim 2026 mají postoupit nejvýše dva výrobci a britská armáda chce mít operační variantu k dispozici v roce 2030. Vládní investiční plán počítá až se 24 ozbrojenými drony.
Anduril je tedy potvrzeným účastníkem britské soutěže, samotný Thunder ale zatím nebyl oficiálně označen za vítězný typ. Totéž platí pro Spojené státy. Výrobce nabízí platformu, která má odpovídat směru budoucí armádní modernizace, ale americká armáda zatím veřejně neoznámila její nákup.
Vedle technických testů proto rozhodne cena. Anduril ji nezveřejnil a Thunder popisuje jako „attritable“ platformu. Tento výraz neznamená jednorázový sebevražedný dron, ale stroj dostatečně levný na to, aby jeho případná ztráta byla přijatelnější než ztráta pilotovaného vrtulníku a posádky.
Právě zde bude muset výrobce své sliby dokázat. Thunder má nabídnout dolet konvertoplánu, výzbroj vrtulníku, autonomii robotického vozidla a cenu umožňující nasazení ve větších počtech. Zatím však existují především konstrukční cíle, firemní vizualizace a software zkoušený na jiných letounech. První skutečnou odpověď přinese až plánovaný let v roce 2027.
