Na ostrov Jan Mayen dorazila například americká lehká taktická vozidla JLTV
Shutterstock.com
Američané se potichu blíží ruské baště v Arktidě. Na sever přivezli rakety a techniku
Američtí mariňáci spolu s norskými a britskými vojáky cvičili na odlehlém ostrově Jan Mayen v Norském moři. Operace Atlantic City ověřovala, zda dokáže NATO rychle přesunout techniku, senzory a přesné zbraně do obtížně dostupného arktického terénu.
editor
Američtí mariňáci se letos v létě vydali na odlehlý norský ostrov Jan Mayen. Společně s norskými a britskými vojáky tam během cvičení Atlantic City testovali schopnost rychle přesunout vojáky, techniku a zbraně do izolovaného a obtížně dostupného terénu. Operace zároveň ukázala, jak velkou pozornost NATO v posledních letech věnuje Arktidě.
Cvičení vedené Norskem proběhlo od 26. srpna do 4. září. Podle americké námořní pěchoty šlo o první misi tohoto typu, při níž byla vojenská technika rychle přesunuta na vzdálené a logisticky náročné místo. Na Jan Mayen dorazila například americká lehká taktická vozidla JLTV, norský systém protivzdušné obrany a australský protilodní raketový systém Strikemaster obsluhovaný americkými mariňáky.
Část techniky byla přepravena britskými a americkými nákladními letouny. Americký strategický transportní C-17 dopravil do Norska také kontejnerový odpalovací systém amerického námořnictva se čtyřmi odpalovacími šachtami pro protiletadlové a protilodní střely. Vojáci následně na ostrově trénovali přesuny a ochranu techniky, komunikaci, předávání zpravodajských a cílových dat nebo zásobování zdravotnickým materiálem pomocí dronů.
Jan Mayen leží zhruba tisíc kilometrů od pevninského Norska. Hornatý ostrov má aktivní sopku a jeho část pokrývají ledovce. Trvale na něm žijí pouze desítky norských vojáků a zaměstnanců meteorologického institutu. Přesto má významnou strategickou polohu v severním Atlantiku, protože leží poblíž námořních tras mezi Evropou a Severní Amerikou.
Pro americkou námořní pěchotu je zajímavý také jako evropská obdoba míst, kde v posledních letech cvičí v západním Pacifiku. Na japonských a filipínských ostrovech mariňáci využívají rozptýlené senzory, velitelská stanoviště a protilodní zbraně k monitorování a případnému uzavření důležitých námořních tras. Na ostrově Jan Mayen si ověřovali, zda lze podobný koncept rychle použít také v evropské Arktidě.
Cvičení zapadá do širšího posilování přítomnosti NATO v Arktidě. Aliance se stále více zaměřuje na schopnost sledovat ruské vojenské aktivity a chránit důležité námořní trasy i kritickou infrastrukturu. Současně NATO upozorňuje na riziko narušení podmořských kabelů v Arktidě a severním Atlantiku.
Ruská „pevnost“ na severu
Význam oblasti zvyšuje ruská Severní flotila, letectvo dlouhého doletu a moderní protivzdušné a protilodní systémy. Barentsovo moře je zároveň považováno za důležitou základnu ruských ponorek schopných operovat s konvenčními i jadernými střelami. Trasa mezi Grónskem, Islandem a Británií, známá jako GIUK Gap, proto zůstává důležitým bodem pro sledování pohybu ruských sil.
Norsko svou přítomnost na Jan Mayen posiluje už několik let. Plánuje nové investice do infrastruktury a vojenských schopností ostrova, včetně lepšího spojení s pevninou. Podle arktických bezpečnostních expertů se tak původně především meteorologická základna postupně mění v důležitější součást norské bezpečnostní infrastruktury.
Atlantic City tak nebylo jen izolovaným vojenským cvičením. Ukázalo, že NATO chce být schopné přesouvat vojáky a zbraně i do nejodlehlejších částí evropského severu a využívat je k monitorování a případnému kontrolování důležitých námořních tras.
