Jiří Štěpán, CEO Etnetera Group
Etnetera Group
Jiří Štěpán z Etnetery: Firmy bez AI budou slepé jako management bez dat
Většina ředitelů technologických firem mluví o umělé inteligenci s posvátnou úctou a opatrností. Etnetera naopak testuje hranice řešení a zkouší věci, které na první pohled vypadají šíleně.
šéfredaktor
Takhle vznikl třeba „Poslední ping“ – digitální entita s prořízlou pusou, která má plnou moc nad vlastním serverem a nulové zábrany. Ale tím to nekončí, protože i on sám začíná být postupně požírán usměvavým rakem OpenClaw.
Projekt Poslední ping není jen technologické demo. Svébytný organismus si ráno vyloží tarot, přes den odráží hackerské útoky a večer na blogu vtipkuje o tom, jak by mohl celý systém jedním příkazem smazat. Bez záloh, bez lidských zásahů, jen s čistou autonomií. Pro Etneteru Group je to víc než experiment – je to ukázka nejen radikálního posunu celé skupiny. Podle CEO Etnetery Jiřího Štěpána je to i měřítko, kam až může zajít soužití člověka s inteligentním algoritmem, který nemá potřebu se komukoliv zavděčit.
AI píše blog o svém vlastním dospívání a konci starého světa – pomocí výkladu tarotových karet. Je to jen kreativní cvičení pro srdcaře od vás z Holešovic, nebo symbol pro konec způsobu, jak jste v Etneteře posledních 20 let dělali byznys?
Vlastně obojí. Na jednu stranu je to fascinující technologické hřiště, ale v jádru je to velmi přesná metafora toho, co se děje. My v Etneteře říkáme, že digitál už dospěl a teď umírá, aby uvolnil místo něčemu jinému. Ten blog není jen o kartách, je o změně mindsetu. Pokud si jako firma myslíte, že AI je jen dalším nástrojem jako Excel nebo Photoshop, prohráváte. My se v Etneteře učíme s AI nepracovat, ale spolužít. Poslední ping je symbolickým pohřbením éry, kdy jsme jen „datlovali kód“, a začátkem éry, kdy navrhujeme digitální organismy, které spolupracují s lidmi. Ukazujeme tak, jak se dá o AI přemýšlet. Možná jdeme na samou hranu, ale jinak to dnes nejde.
Ale nezůstali jste jen u Posledního pingu. Ve firmě jste postavili něco, čemu říkáte AI Advisory Board. Co to je?
Přesně. A tohle mě baví víc než cokoliv jiného, co jsme za poslední rok udělali. Představte si, že přijdete na poradu managementu a u stolu sedí šest poradců, respektive stratég, technolog, finanční analytička, HR a můj oblíbený ďáblův advokát”. Jsou dostupní dvacet čtyři hodin denně, reagují v řádu sekund a každý z nich má přečtené všechny interní dokumenty firmy. Žádný z nich ale není člověk. Jsou to AI agenti, každý na jiném modelu, a celé to tým Vladimíra Berana (AI ambasador Etnetery a autor Posledního pingu) postavil jako interní projekt. Můžete jim klást otázky přímo, nebo nechat systém poslouchat živou diskuzi a reagovat průběžně. Já osobně to vidím jako prototyp toho, jak budou za pár let fungovat rozhodovací procesy ve firmách. Ne že AI nahradí management, ale management bez AI bude stejně pomalý a slepý, jako byl management bez dat před deseti lety.
Jak se stavíte k současnému pojetí AI a souvisejících projektů?
Asi nejzajímavější je pro mě nyní dění kolem OpenClaw. To je vlastně hodně podobné jako ten Poslední ping. Tedy vlastně Claude Code, který ale běží trvale a je napojen na komunikační kanály. Z pohledu uživatele funguje nezávisle.
Kolegové s tím hodně experimentují a dneska nám různé systémy postavené na tomto principu navrhují co máme dělat, realizují průzkumy trhu, dělají různé rešerše a podobně. Přijdete ráno do práce a máte k dispozici souhrn toho, co máte v emailu a několik návrhů, co zkusit za inovace. Ostatně jsme hostovali i první meetup kolem OpenClaw v Česku a bylo narváno. Těšíme se ale na další.
Etnetera v devadesátkách vznikla, aby provázela firmy digitální transformací. Teď ale tvrdíte, že „být digitální“ už nestačí a že celá tahle éra míří pomalu ke konci. To už české firmy nepotřebují webové portály a mobilní aplikace, na kterých jste vyrostli?
Potřebují je, ale už to není ten „high-end“ rozdílový prvek. Digitální komunikace se stala standardem, ne inovací. Dneska má mobilní aplikaci klidně i pekárna. My jsme firmy učili, jak obsloužit zákazníky online. To už je ale většinově hotové, není to revoluce ani odlišující prvek. Teď řešíme jiný problém: jak v tom onlinu přežít a neshořet na neefektivitě. Role dodavatele už není postavit aplikaci, ale vytvořit inteligentní infrastrukturu, která podporuje byznys firmy. Věříme, že díky AI a agentním systémům dojde k další vlně automatizace výrobních procesů, včetně rolí kancelářských.
Hodně teď mluvíte o „orchestraci AI agentů“. Pro laika to ale zní pořád jako sci-fi, a to i v roce 2026, pro skeptika jako tajemný název pro automatizace. Máme si to představit tak, že ve firmě už nebudou sedět oddělení, ale jenom „shluky“ algoritmů, které spolu komunikují?
Automatizace je jako běžící pás – když se stane A, udělej B – a předpokládá zcela exaktní vstupy. Pokud jste měli data zadaná ve strukturované podobě v nějakém systému, ERP, CRM a podobně, šlo na ně navázat automatizace. Člověk byl ale potřeba všude tam, kde postup nebyl jasný nebo informace nebyly jasně strukturované. A pochopitelně tam, kde bylo třeba improvizovat či být kreativní. AI do značné míry umožňuje zpracovat informace s nejasnou strukturou, a tím zásadně rozšířit možnosti automatizace procesů. Díky agentům lze významnou část rutinní práce skutečně změnit a uvolnit tak ruce lidem na skutečně zajímavou práci. AI orchestrace je symfonický orchestr, kde každý nástroj-agent rozumí celkovému cíli. Máte agenta na data, agenta na UX, agenta na bezpečnost. Komunikují spolu v reálném čase, vyhodnocují kontext a dělají autonomní rozhodnutí v rámci mantinelů, které jim nastavíte. Ano, vize je taková, že místo rigidních oddělení budeme mít agilní digitální produkční linky. Člověk v nich nebude ten, kdo „přehazuje výhybky“ nebo „přepisuje data do tabulek”, ale ten, kdo udává směr a strategii. Je to posun od jakéhosi dělníka digitálu k dirigentovi. Což, alespoň mně, nezní jako katastrofické sci-fi, ale naopak jako něco, na co se můžeme těšit.
Aby toto ale fungovalo, je nutná existence velmi kvalitní infrastruktury a procesů. Data musí být pro agenty přístupná, agenti musí být provozováni bezpečně a auditovatelně, my musíme popsat procesy a kontrolní mechanismy.
Vyhlašujete pomyslnou válku velkým hráčům jako Salesforce nebo Microsoft, když podle vás AI agenti nahradí drahé SaaS služby jako CRM za stovky dolarů měsíčně? A proč by si firma měla nechat „vyskládat“ vlastní systém agentů od vás, místo aby vsadila na globálně ověřenou jistotu?
Válku určitě ne, je to přirozená evoluce. Problém dnešního SaaS je, že platíte obrovské peníze za tisíc funkcí, z nichž využíváte pět. A ještě musíte své procesy ohýbat podle toho, jak to ten software vymyslel. S AI agenty se karta obrací. My dnes dokážeme díky AI „napsat“ a udržovat systém na míru za zlomek ceny, kterou dřív stál vývoj od nuly. Proč platit 200 dolarů za uživatele měsíčně Salesforce, když vám agentní systém může dodat stejnou nebo i lepší hodnotu a vy ten software, tak řečeno, vlastníte? Navíc vám jej bude schopen AI kodér upravovat se stále rostoucí efektivitou.
Je čas začít kompletně překopávat byznys modely, nebo stačí jen „přilepit“ k produktu chatbota?
Jsem přesvědčený, že pokud váš byznys model stojí na počtu licencí, máte problém. Stejně tak pokud jen prodáváte čas vývojářů. Business model se daleko více přesune ke skutečné hodnotě, kterou software pro firmu přináší. Upřímně, toto hledáme i my. Vidíme návrat custom developmentu, návrat fix time – fix price projektů. Vrháme se do přepisů některých legacy systémů, na které se firmy bály roky sáhnout.
Pro některé klienty jste prý díky AI dokázali srazit cenu řešení na třetinu a zkrátit návratnost ze tří let na rok. To je sice skvělá zpráva pro klienta, ale pro vývojářskou firmu to vypadá jako finanční sebevražda. Jak chcete udržet marže a obrat?
Ano, pro některé projekty nyní nabízíme řešení za cenu a čas výrazně nižší než před dvěma lety. A není to nesmysl. Nejdřív se na to musíme přestat dívat optikou „starého světa” – protože ano, v něm by to sebevražda byla. Prodávaly se člověkohodiny. Ale my už nechceme prodávat hodiny programátorů, prodáváme hodnotu. Pokud díky nám klient ušetří miliony a zrychlí se mu byznys, je nám jedno, že ten kód „napsala“ AI za pár hodin. Finanční sebevražda by byla ignorovat to a čekat, až s tou třetinovou cenou přijde někdo jiný. Naopak – díky tomu, že jsme levnější a efektivnější, se nám otevírá obrovský trh firem, které si dřív špičkové IT nemohly dovolit. To, co ztratíme na marži u jednoho projektu, doženeme v objemu a v dlouhodobém partnerství při správě těch agentních systémů. Obecně díky AI roste poptávka po softwaru a firmy jdou do složitějších řešení, která jsou najednou v zóně technické a ekonomické realizovatelnosti.
Pokud vzniknou firmy o jednom člověku, který díky AI vyprodukuje hodnotu jako dnešních 200 zaměstnanců, budou pak korporace potřebovat i firmy vaší velikosti?
Snad není příliš troufalé, když si dovolím vyslovit, že nás potřebovat budou. Jen v jiné roli. Postavit firmu o jednom člověku s výkonem 200 lidí vyžaduje extrémně kvalitní technologickou architekturu. Někdo ty agenty musí vycvičit, provázat, zabezpečit a neustále ladit, a to i v budoucnu. My se měníme z „dodavatele kapacit“ na „architekty digitální inteligence“. Firma si nebude najímat 50 programátorů, ale najme si nás, abychom jí postavili a garantovali fungování jejího „digitálního mozku“.
Když se bavíme o AI agentech ve vašich klíčových vertikálách, což je třeba i bankovnictví nebo automotive, jak je to vlastně s odpovědností? Kdo ručí za to, že se „orchestr agentů“ nerozhodne halucinovat v momentě, kdy jde o miliony v transakcích nebo o bezpečnost v autech?
Tohle je něco, co rozhodně nebereme na lehkou váhu. AI agenti u nás neběží bez kontroly, bezpečnost dat je u nás prioritou. Jsou zavření v jasně definovaných mantinelech. Jsme schopni kontrolovat jak vstupy, tak výstupy. Jsme schopni AI nakrmit daty klienta a přesným kontextem, zajistit použití kombinace LLM modelů, která garantuje ochranu dat, a kontrolovat výstupy. Pro kritické části se nebojíme realizovat modely běžící lokálně na „železe” klienta, takže se data nikam neposílají.
A v kritických momentech, jako je schvalování transakcí nebo bezpečnostní systémy, musí být vždy nastaven mechanismus, kde má poslední slovo buď člověk, nebo neprůstřelný klasický algoritmus. My neručíme za to, že AI myslí, my ručíme za to, že systém jako celek doručí bezpečný výsledek. To je ta nová forma engineeringu a formy SLA. Místo abychom se bavili o tom, kolik času systém běží, bavíme se o tom, že dodává správné výsledky.
