Afrika má až 60 procent nejlepšího solárního potenciálu na světě
Shutterstock.com
Mezi Čínou a chudobou
Afrika sedí na energetickém pokladu, ale lidé žijí potmě. Brzdí ji peníze i politika
Afrika čelí obrovskému energetickému deficitu – stovky milionů lidí nemají přístup k elektřině. Bez masivních investic hrozí, že se problém s rychlým růstem populace ještě prohloubí.
editor
Afrika stojí před zásadní výzvou: rychle vybudovat energetickou kapacitu, bez které se neobejde její další rozvoj. Dnes nemá přístup k elektřině zhruba 600 milionů lidí a situace se může výrazně zhoršit. Populace kontinentu má do roku 2050 téměř zdvojnásobit a subsaharská Afrika by mohla tvořit až čtvrtinu světové populace.
Aby bylo možné uspokojit rostoucí poptávku, bude podle expertů potřeba do roku 2065 zvýšit výrobní kapacitu elektřiny až desetinásobně.
Problém ale není jen v samotné výrobě, ale především v nedostatečné infrastruktuře a financování. Mnoho projektů končí už ve fázi plánování, protože na ně chybí kapitál, píše ekonomický a surovinový web Oilprice.com.
Afrika přitom disponuje obrovským potenciálem, zejména v oblasti obnovitelných zdrojů. Má například až 60 procent nejlepšího solárního potenciálu na světě, ale podíl na instalovaném výkonu solární energie činí jen asi jedno procento. Slibovaná finanční pomoc ze strany bohatších zemí navíc zůstala z velké části nenaplněná.
Podle analýz S&P Global se investiční zájem sice zvyšuje, ale nedaří se ho přetavit do konkrétních projektů. Omezené zdroje kapitálu znamenají, že se realizují jen ty nejbezpečnější investice, zatímco řada ekonomicky i společensky přínosných projektů zůstává stranou.
Africké země se tak dostávají do složité situace. Na jedné straně stojí nedostatek financí a slabé instituce, na druhé rostoucí vliv Číny.
Ta se aktivně zapojuje do budování energetické infrastruktury – mezi lety 2020 a 2024 se podílela na desítkách projektů o výkonu přes 32 gigawattů. To by stačilo k zásobování stovek milionů domácností.
Tato pomoc ale přináší i rizika. Posiluje závislost na zahraničních partnerech a může oslabit energetickou suverenitu afrických států.
Některé země se snaží situaci řešit – například Zimbabwe omezilo export lithia, aby podpořilo domácí zpracování. Takové kroky však mohou přinášet i chaos a negativní dopady na ekonomiku.
Budoucnost africké energetiky tak závisí na schopnosti najít rovnováhu mezi investicemi, politickými zájmy a dlouhodobým rozvojem.
Klíčem bude posílení kapitálových trhů, lepší spolupráce mezi státem a soukromým sektorem a především větší počet životaschopných projektů.
Bez toho hrozí, že energetická chudoba zůstane jednou z hlavních překážek rozvoje celého kontinentu – navzdory jeho obrovskému potenciálu.
